Petra (kolem 300 př. n.l., Jordánsko)
Když padne zmínka o Petře, můžeme citovat slova anglického básníka 19. století J. W. Burgona: "Růžové město - z poloviny tak staré jako věčnost." Fatální je, že tento popis neodpovídá skutečnému stavu věcí. Burgon to připustil, když o několik let později toto místo navštívil. Petra není růžové, ale spíš lososové barvy. A není to město, ale spíš obrovský hřbitov. Jestliže tu někdy stávaly domy, byly z bláta a rozpadly se. Petra je místo, které ponechává mnoho otázek nezodpovězených, a tento závoj tajemství jen zvyšuje její přitažlivost.
Ve 4. století př. n.l. nomádský
kmen Nabatejců docílil kontroly nad rozeklaným údolím mezi Aquabou a Mrtvým
mořem na východní straně Wadi (vádí) el Araba v Jordánsku. Protože tím
kontrolovali důležité obchodní cesty ,
časem zbohatli a získali moc. Petra je
toho důkazem. Je to pohřebiště, jež bylo vytesáno do skal v neschůdné končině
900 metrů ad mořem. Na některých hrobech jsou patrné pozoruhodné klasické
detaily, jiné jsou vyzdobeny charakteristickými nabatejskými dekoracemi a vykazují vliv
asyrského a egyptského stavebního slohu. Těžiště přitom spočívá ve fasádě. V
roce 106 n.l. připadla Petra římské říši a vzniklo fórum, lázně a divadlo a
všechny další prvky římské civilizace. Postupně ale Petra upadala do zapomnění ,
protože se změnily obchodní cesty.
Petru znovu objevil švýcarský badatel Johann Ludwig Burckhardt v roce 1812. Byl oblečený jako muslim, mluvil plynně arabsky a přemluvil jednoho průvodce, aby ho dovedl ke hrobu, který údajně leží u nějakého města. Že prý tam chce obětovat kozu. Ten Burckhardta dovedl do úzké 1 200 metrů dlouhé skalní rozsedlině zvané sik, kterou i dnes návštěvníci vchází do komplexu - a pak najednou Burckhardt stanul před jakousi budovou. Byla to klenotnice neboli el-Kasneh, nejznámější památka v Petře.
Za klenotnicí se otevírá údolí a odhaluje řadu dalších skalních hrobů v pískovci lososové barvy nebo jiných barevných odstínů. Tam, kde byly skalní reliéfy vystaveny větru, jsou dnes odroleny k nerozeznání. Archeologové předpokládají, že hroby nebyly původně lososové ani růžové, ale byly pokryty štukovými fasádami.